Legenda ( část osmá)

15. srpna 2008 v 16:26 | Elfrída |  Moje tvorba - básnický a spisovatelský apendix
Kdo zachrání Nikki a Erika? Jaké budou následky?
´A pak se naprosto nečekaně ozvalo další zavrčení. Bylo mnohem hlasitější a mnohem mnohem hrůzostrašnější než všechny předešlé. Všichni se otočili po zvuku…
Na zdi, uzavírající ulici, stála obrovská černá kočka. Snad panter, puma nebo jaguár. Těžko říct. Stála na zdi a dívala se dolů jako když bůh shlíží na zem.
Najednou věci dostaly úplně jiný spád. Upíři teď nevěděli, co dělat. Mají rozsápat nás, nebo se vrhnout na toho narušitele? Někteří to vyřešili prostě tak, že jen stáli a hrozili na obě strany. Jiní se vrhli na kočku. Pár hloupých nestvůr se vydalo směrem k nám. Zase jsme už byli v kruhu nepřátel, když se zase všechno naráz změnilo.
Kočka seskočila ze zdi a jedním pohybem tlapy s e smrtelně ostrými drápy rozpárala šest upírů, co jí stálo v cestě. Ozval se uši drásající skřek a šest protivníků se zhroutilo k zemi. Upíři, kteří znovu narychlo utvořili kruh kolem mě a Erika se teď obrátili a se vzteklým rykem se obrátili k novému nepříteli. Byli jsme volní. Naši někdejší protivníci se vrhli na nového nepřítele a nás už si nikdo nevšímal.
A tak jsme jen zírali, jak upíři utíkají k té velké kočce, která se tu tak najednou objevila a překazila jim jejich zábavu, a jak se tělo kočky mění, ona se staví na zadní končetiny a úplně mění podobu. Na jedinou kratičkou vteřinu jsme zahlédli vysokou hubenou bledou dívčí postavu, oděnou do černých šatů po kolena a bez rukávů, s dlouhými černými vlasy, kočičíma ušima a očima, ocasem a končetinami, které vypadaly jako černé rukavice ve tvaru kočičích tlap s ostrými drápy.
Potom už bylo vidět jen odletující upíří těla a dlouhé končetiny s drápy, kterými se téměř lidská postava oháněla a také dlouhé havraní vlasy, které jí poletovaly kolem těla.
Skončilo to stejně rychle, jako to začalo. Než jsme se z toho vzpamatovali, stáli jsme v kruhu upířích mrtvol. Postava na sebe v mžiku vzala zpátky kočičí podobu a jediným dlouhým elegantním skokem se přenesla přes vysokou zeď a byla pryč.
Co to bylo?
"To… byl lykantrop?" Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná mluvit.
"Co je lykantrop?" zeptal se Erik.
"Ty to ne… Lykantrop je výraz pro někoho, kdo na sebe bere zvířecí podobu. Je to skoro to samé jako zvěromág. Napůl člověk, napůl zvíře."
Podrobný výklad ne? Jojo, kdo nečetl Harryho Pottera je v dnešní době naprostej omezenec…
"Aha. My pro to máme jiný výraz. Ale myslím, že tvoje doměnky byly naprosto správné," odpověděl.
No, ne že by tím něco vyjasnil, jako ovšem vždycky. S tím se prostě musím smířit.
"Takže, u vás je normální, že když jste v průšvihu, objeví se najednou nějaká kočka a zachrání vám kůži?" ptala jsem se dál.
Musím to z něj dostat! Co to sakra mělo znamenat? Nějakej další anděl strážnej? No tak to teda potěš pánbůh…
"Ne. Tihle tvorové jsou u nás nesmírně vzácní. Není obvyklé, aby někoho zachraňovali, pokud to ovšem není v jejich vlastním zájmu," odpověděl vyhýbavě.
"Tak mi sakra řekni, co se tu děje! To s náma někdo hraje špinavou hru, nebo co? Nějakej lykantrop si nás v klidu zachrání, protože je to v jeho zájmu. Tak to radši nechci vidět, co za takovou službičku bude chtít. Vysvětli mi, co se to tady děje. Já už vůbec nic nechápu. Co je to za zájmy, který si ta kočka hájí? K čemu nás potřebuje?"
Ehm… možná jsem nemusela tak řvát…
"Nejdřív bychom měli najít vhodnější místo k debatám, než je tohle pohřebiště," prohlásil. Chytl mě za ruku a táhl mě za sebou někam pryč.
Z
"Takže, co jsi to chtěla vědět?" zeptal se už zase klidně. Seděli jsme na trávě v parku mezi několika staletými stromy. V tuhle dobu v parku nikdo nebyl, až na pár osamělých postaviček, a tak nehrozilo, že by náš rozhovor někdo vyslechl.
"Já už vážně nevím, co se to tu děje," začala jsem klidně mírným hlasem. Nechtěla jsem znovu křičet. "Co se to kolem nás děje? Jsem napůl upír, k tomu součástí nějaké věštby, navíc do toho zatahuju i svoje dvě nevinný kamarádky, peru se s upírama a ještě se do toho pletou nějaký kočkodlaci se svýma zájmama? Já už se v tom vážně ztrácím…" Vyčerpaně jsem sebou praštila do trávy.
Erik vstal z kamene, na kterém předtím seděl, a posadil se do měkké trávy malý kousek vedle mě.
"Nic si z toho nedělej. Jsi ve složité situaci a zatím ji zvládáš docela obstojně, řekl bych. Já toho sice nevím o moc více než ty, ale přesto se ti to pokusím alespoň zčásti objasnit."
"To budeš moc hodný," zamumlala jsem sarkasticky, ale on si lehounké ironie v mém hlasu nepovšiml. Místo toho se pousmál a začal.
"Tak jako ve vašem světě, jsou i v našem obyčejné bytosti, ať už lidské nebo jiné, které nemají žádnou moc. Nevládnou, žijí si sami podle sebe a svět je těší takový jaký je. A také jsou zde ti, jež prahnou po moci. Chtějí mít víc, chtějí ovládat druhé. A jsou tu ti, kteří mají sice vliv a mohli by mít nezměrnou moc, ale skrývají se a žijí v ústranní, a zasáhnou jen tehdy, je-li to v jejich zájmech. Mohou ovšem zasáhnout velmi razantně."
"Dobře, tohle jakš takš chápu. A co ta věštba? Jak to, že zrovna my tři? Nechápu proč zrovna já a Emma a Inka bysme měli být nějaký spasitelky," namítla jsem.
"To já nevím. Na to se musíš zeptat elfů."
"Skvělý. Takže nějaký elfové s bůhvíjaký planety si prostě jen tak vymysleli nějakou zpropadenou věštbu a hodili ji na tři obyčejný holky. A tak to zrovna padlo na nás tři. Ze mě udělali zrůdu s upíříma tesákama, z Inky nebo Emmy cvoka co mluví s kytkama. Co dál?! Ještě nějaký skvělý správy?! No samozřejmě! Ještě se po nás začnou vrhat houfy upírů a aby toho nebylo málo, tak se do toho připlete nějakej kočkodlak se svýma osobníma zájmama! Ještě něco?! Nebo už je to všechno?!" Teď už jsem stála na nohou a vysloveně na Erika ječela. V příštím okamžiku jsem se zhroutila k zemi a rozbrečela se.
"To nic. To bud dobré, uvidíš…" utěšoval mě hladil mě po zádech. "Pojď, měli bychom najít tvoji malou bláznivou kamarádku a ujistit se, že je zcela v pořádku."
Okamžitě jsem vyskočila a v běhu si otírala slzy. "Jak jsem jenom mohla zapomenout na Emmu?!"
Rozběhli jsme se zpět k centru.
No, protentokrát budou mít kočkodlakovy zájmy katastrofální následky na městskou kriminalitu… ´
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama