Ptačí srdce

23. dubna 2007 v 11:42 | Elfrída
Clive Woodall
Ptačí srdce
"Tahle kniha je jedna velká dlouhá dobrodružná cesta za svobodou, která nekončí nejlíp. Pokud jde o můj názor, bylo to dost dlouhé, ale vcelku zábavné. Zvlášť, když je hlavním hrdinou maličký ptáček, který má zachránit celou ptačí říši. Nesnadný úkol, co říkáte? Čtěte a uvidíte, jak se s ním popere."
Elfrída
Vítejte v Ptačí říši - zemi, kde vládnou straky. Temná síla se zvedla z neprostupných hvozdů a ničí ptactvo, které jí stojí v cestě. Existuje záchrana?
Rada moudrých sov o tom pochybuje. Jediný výr Tomar chová křehkou naději. Bláhovou naději, že nad zlem se dá zvítězit a Ptačí říše nalezne svůj ztracený řád. Ale kdo se postaví tak strašlivé síle?
'…Kirrick seděl vysoko v koruně jasanu, jehož listí ho skrývalo před pohledem zvenčí a kde byl v relativním bezpečí. Bylo překrásné jarní ráno a Kirrick cítil téměř neovladatelné nutkání rozezpívat se, a oslavit tak konec dlouhé a ošklivé zimy. Věděl však, jak by podobná pošetilost byla nebezpečná. Dny ptačího zpěvu dávno minuly. Na mlčení závisel samotný jeho život.
Už několik měsíců byl Kirrick na útěku před nepřáteli. Zpočátku ještě nebyly straky tak neústupné. Byly od přírody líné a jako mrchožrouti si vždy mohly najít snažší zdroj potravy. Poslední dobou bylo ale jejich snažení metodické, koordinované a smrtící. Vyžádalo si už život Kirrickovy družky Celine, kterou neustálé živoření na útěku zcela vyčerpalo. K smrti znavená a vyděšená se nakonec nechala vylákat z úkrytu. Konec byl rychlý a krvavý. Kirrick zděšeně a bezmocně přihlížel, jak straky jeho družku roztrhaly na kusy.
Nyní o dva týdny později, už jeho smutek trochu opadl - červenky jsou svým založením optimističtí ptáčci. Vzpomínek se ovšem nemohl zbavit nikdy. Pokud mu bylo známo, byl poslední červenkou, která ještě v Ptačí říši žila. Za celé měsíce svého pronásledování rozhodně neviděl žádnou jinou s výjimkou Celine a nenarazil ani na jakékoli jiné známky jejich existence. Celý jeho druh byl téměř dokonale vyhuben. Také mnohé další známé druhy ptáků - vrabci, drozdové a kosi - zmizely a přežívaly pouze ve vzpomínkách. Zemi ovládly straky.
Jejich počty se množily závratnou rychlostí. Ve městech nahradily holuby a v zahradách špačky. K jejich přemnožení nejvíc přispěla nevyčerpatelná zásoba mršin ležících při silnicích, výsledek lhostejnosti člověka vůči přírodě, který byl pro straky pravým požehnáním. Jak ale Kirrick vycítil, začala je zároveň řídit nějaká neznámá síla. Jakási zlovolná inteligence, která jim umožnila vyhubit téměř všechen ostatní ptačí život.
Když se tu tak Kirrick krčil v úkrytu, věděl, že zůstal na světě sám. Díky své osamělosti měl alespoň čas na přemýšlení. Dokud s ním byla Celine, plně jej ovládal pud sebezáchovy, od její smrti, dokonce i v zápalu štvanice, však neustále přemýšlel. Vládlo ho silné přesvědčení, že jeho přežití musí mít nějaký smysl. Věděl, že zůstal tak dlouho ušetřen z nějakého důvodu, a vzpomínka na Celininu smrt ho nutila, aby po tomto důvodu pátral.
Šmírák a Šereda, dvě obrovské a hrozivě vyhlížející straky, hopsaly po polích, která se probouzela do nového jara, a bedlivě pátraly po sebemenších známkách pohybu v zalesněné oblasti vpravo od sebe. Jejich hlídkování se čím dál víc měnilo v beznaděj. Byly si jisté, že stopa už vychladla, obavy z přísného trestu je však nutily setrvávat na místě celé hodiny v zoufalé naději, že se jim červenku přece jen podaří vyplašit a najít. Znaly cenu neúspěchu. Viděly už polámaná křídla i vyklované oči. Děsily se pomyšlení na návrat bez krve na zobácích. Pokračovaly tedy dál ve své mechanické patrole. Rozhlížely se. Neustále se rozhlížely.
Kirrickovy nervy byly napnuté k prasknutí. Seděl bez pohnutí už dlouhé hodiny a po téměř celém dnu nečinnosti si připadal zesláblý hladem a žízní. Do prstů na nohou ho chytala křeč a toužil roztáhnout křídla a zamávat jimi, aby v nich rozproudil krev. Věděl, že konec už na sebe nedá dlouho čekat, že brzy se bude muset pohnout, a obával se, že jakkoli ho požene zoufalství, nedá mu rychlost potřebnou k tomu, aby uprchl. Skončí stejně jako Celine. Křeče ještě zesílily a bolest začínala být nesnesitelná. Musel se pohnout, ať chtěl nebo ne.
Náhle vzduch proťal příšerný jek. Ozýval se z pole po jeho pravém boku. Nějaká nešťastná králičice se tam chytila do drátěného oka a její bolestné a zmučené bědování jen urychlilo její osud. Kirrickovi ale totéž bědování zachránilo život. Straky se totiž za zraněnou králičicí rozlétly a dychtivě si dopřály snadnou krmi. Ještě důležitější pro ně bylo, že nyní se mohly vrátit se zkrvavenými zobáky a těšit se uznání za svůj úspěch. Co na tom, že jedna červenka unikla? Věděly, že příroda potřebuje dvě, a navíc byly přesvědčeny, že uprchlík zanedlouho padne za oběť nějakému jinému dravci. Čeho mohl dosáhnout jediný osamělý drobný ptáček?...'
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Markét Markét | Web | 21. března 2008 v 21:55 | Reagovat

teďka tu knížku čtu a je zatím good, ale škoda, že na čtení nemám moc čas :-(

2 saxa saxa | Web | 16. dubna 2008 v 18:29 | Reagovat

,moc krásná knížka;-) docela mě to rozbrečelo když Traska zabil toho,,kirricka":-(

jinak výborná knížka:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama